Krotitel v novém bytě!

Přestěhuju svůj byt

Přestěhuješ mou duši

Přinesu sluneční svit

Nechám zlo zrušit

Jsem to já – mladý krotitel

Ukážu ti lva za tělesný pakatel!

Báseň pro Lenku

Jsi moje sponka do vlasů víly

Jsi můj splněný dětský sen

Jsi moje Julie a já tvůj Winston

Jsi jako mrknutí divoké kočky

schoulený v samotě

houpající se figurka na rozpadajícím se gauči

ve společnosti sousedovy televize

v nepřátelství se 40ti letým skanzenem

frustrován samotou a natěšen na odjezd

z bytu, který svazuje hrdlo jako oprátka

Už jedu za tebou miláčku…

Můj “pé” den

panna pění potichu potmě

potápěč proplul podkrovím po dně

popelář propadl pláči před papírovým plotem

vyznání

Vždycky když se v 18:08 každý ubíráme jiným směrem, mám zvláštní pocit v levé části hrudníku..Vím, že každý jedeme opačným směrem a od toho okamžiku počítám každou chvilku do té doby než zase budeme spolu.

Je strašně těžké když nevíte kam dál…Je deprimující když nevíte, co bude. Ale víte, co nechcete. Nechcete nikoho zkalamat, nechcete žít sám, nechcete být na obtíž..Tak tohle je to, co právě tíží mou mysl, mojí duši těžkou jako kamení..

Jeho osud byl jako obsidián – černý a přitom tak průhledný..

(Ne)přátelé

Jó za Nixona to bylo tvrdý

a co teď?

Svobodu pro Irák

a pryč s Kim Čong -ilem

Plácačka

Průvodčí s přejetým jazykem

na koleji bez pražců

bloudí mezi výhybkami životů

mezi haldami toaletních papírů

hledá svou milou

zeleno – bílou plácačku

Nezůstávej v té koupelně příliš dlouo drahá, šaty tíží jako kámen. Mé rozervané srdce a roztrhanou košili odhodíme v dál, kam ani vzpomínky nemůžou..Vůně křivek tvého těla je jako droga a já se jí chci předávkovat..